Setkáváme se v 15 hodin na čerpací stanici GULF ve Valči. Majitel nám poskytuje referenční tankování na cestu. Doplňujeme všechny nádrže do plna, od teď se měří spotřeba :) Dominik slavnostně zahajuje zápisy na střechy. Přesunujeme se na valečský zámek, kde od paní Valové dostáváme na cestu výtečný oběd, loučíme se s rodinami a fanoušky, kteří nás přišli podpořit a v 16.30 nás emeritní starosta Josef Zahrádka odmávne státní vlajkou a vyrážíme na jihovýchod. Vyhýbáme se hlavní silnici na Mikulov a jedeme bokem přes Drnholec. Po průjezdu Mikulovem jedeme do Valtic, kde překračujeme hranice a pokračujeme Rakouskem. Po pár kilometrech projíždíme křižovatkou, náš velorex jede první, určujeme trasu, řídí Dominik, najednou nás předjíždí policejní vůz, pouští majáky, dává blinkr doprava a zastavuje. S Domčou to nehlo, dává blinkr doleva a chce ho objet :), naštěstí jsem mu to zavčas strhl a zastavujeme za policistou. Ten vystupuje a jde kolem naší kolony dozadu k posledním dvěma velorexům, kteří jak jsme zjistili, narozdíl od nás, nezastavili na stopce. Policeman mluví dobře česky a říká klukům: "Pánové, nevím, jak v Česku, ale v Rakousku platí: když jsi na stopce a vidíš, policajta, musíš zastavit!" Takže obě posádky ze Stříteže to mají po 35E :))) Pokračujem dále a za chvíli překračujem hranice na Slovensko, Moravský Svätý Ján a po sedmé hodině jsme v kempu Rudava v Malých Levároch. Pivo Frambor, a naše první noc na cestě :) Fááájn :) 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Transfagarasan. Nádhera. Zdoláváme vrchol. Je zde takové turistické centrum. Parkování všude placené, ani nevím jak, vytlačilo nás to až sto metrů za "centrum", parkuji u silnice a jdeme s Domčem zpátky. Klukům Čankovým se podaří nasměrovat se k tomu jezeru, my o něj s Domčou přišli. Na parkovišti je hromada sněhu :) Tak jsme se dočkali. Vítr, ale nádnerné pohledy dolů na klikatící se cestu a scenérie. Miloš to vystihuje krásným slovem. Dechberoucí. Pomalu sjíždíme dolů, zastavujeme kocháme se , fotíme. Co k tomu víc napsat, bylo to prostě DECHBEROUCÍ. Je to za námi. Co teď dál? Chceme jet po nějaké trojce směr Turda a vyhnout se centru města Sibiu a husté dopravě. Po asi dvou kilometrech to vzdáváme, tady bychom ty hadráky rozbili. Vrací me se na hlavní a přes Sibiu se suneme k Turdě. Zastavujeme na oběd. Vybíráme z rumunského jídeláku, kluci překládají překladačem slova, řehtáme se - vepřové otvory, kuřecí pařáty :) Jirka má jasno, objednává si menu. Směje se nám, že on už má objednáno :) Po chvíli dostává kompletní jídelní lístek :))) Teď se smejeme my. Pokračujem v cestě, jedeme pohodově, kempujeme v kempu, který nám již předem doporučili motorkáři a který jsme si nazvali později u ekoteroristů :) Kemp malý, ale krásný, až extrémní čisto, asi 7 druhů popelnic na třídění všeho možného a majitelka v zádech okamžitě, když člověk něco vyhodil a už to přendávala do správné popelnice a dávala kázání :)))) Jirka už se bojí jít cokoliv vyhodit a hází odpadky do hadráka :) Jinak ale super, dostáváme od majitelky rady, co se týče slaných dolů a taky nesmíme opomenout, že je zde bazén, koupeme se, je to bájo :) Večer trochu více slivovice, ráno bude Liborek jako po mladejch. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ráno vyrážíme spolu s čekými motorkáři, kteří se k nám přidali, do slaných dolů Salina Turda. Od majitelky kempu víme o původním strém vchodu v centu města, kterým se vyhneme novému objektu a 5000-ům lidí na parkovišti s turistickými atrakcemi. Jsme rádi, že jsme se tomu vyhli, tohle nemusíme. Ten starý vchod je super, jakoby zapomenutý v zástavbě, malé parkoviště zdarma, a v dolech trávíme přes 2 hodiny. Je to úchvatné místo. Doporučujeme, pokud pojedete do Rumunska. Na konci stránky je odkaz, koukněte. Ještě navštevujeme za Turnou průsmyk v horském masívu, jakožto doporučené místo od Adriany a po této exkurzi vyrážíme směr Kluž a translyvánský les hrůzy Hoia Baciu. Máme nastudováno z internetu tolik bájí, že z tohoto místa máme strach a respekt. Kromě Jirky, ten je v pohodě :) Jenže to místo nemůžeme najít, objíždíme ve vesničce Baciu všechny polňačky, offroad ... , gůglujem jak o život, pak se ptám staříka z kravkou - magic forrest? Hoia Baciu?  ukazuji rukama křivé stomy, děda nechápe, co po něm chci, až najednou se chytá - Hoia fenoméne? Ááááá - a ukazuje nám směr. Jirka vyráží na průzkum, ale po chvíli, mu začíná kuckat hadrák a je rád, že dojíždíme za ním. Najednou, mezi poli, fungl nová balená a osvětlená silnice, asi 2 km, pak zase polňačka. Chápeme, že onen les je vedle nás, ale je to asi 4 hektary a nevíme kudy kam. zastavuejm v křoví a kluci vyráží do útrob magických sil, Milda nechce, ale obě děti má v lese, vyráží pro jistotu za nimi ... Já hlídám velorexy. Nechci temné síly pokoušet. Kluci se po asi půlhodině vrátí, že magickou paseku nenašli a jediné co našli byla skupina Rumunů, také hledající ono místo a pak woodoo panenku. Robin ji vyfotil. Cestou zpátky, jak jedu první vdím na zemi mobil, zastavujem a on to Michalův mobil. To jsou událostě ... V  podstatě s úlevou opuštíme toto místo a prdíme směrem k maďarsku. Zastavujem v jedné vesnici na oběd. Obsluha restaurace očividně nepočítala s tím, že do ní někdo přijde :))) Najedli jsme se dobře, to ano, jen čekací doba, skoro 2 hodiny nám trochu zamíchala s plánem dojet do Maďarska. Nicméně na hranicích nám vrátí hodinu, o kterou nás časový posun obral cestou sem ... Jak se blžíme k Oradei, domníváme se, že v pohodě stihnem dojet do Maďarska, podle mapy víme o kempu asi 20 km za hranicema. Michal nachází v mapě hraniční přechod mimo hlavní cestu, sjíždíme a frčíme tímto směrem. Asi 15km za Oradeou míjíme na křižovatce 2 chlapíky v montérkách, kšiltovkách a vestách, kteří na nás mávají. Prosvištíme kolem nich a mě to nedá, říkám: Nebyli to policajti?, táži se na posledního, Mildy vysílačkou, co dělají,  - sedli do auta jedou za námi. Říkám prvnímu, Michalovi ať zastaví. Kolona zastaví, borečci nás předjedou a začnou kontrolovat Michala. Fakt policajti.... V civilním autě, v nějakých pracovních uniformách ... A kam prý jedeme, vysvětlujeme, že na hranice. Ouha, pánové, tento hraniční přechod je otevřen pouze v neděli!!! Musíme se vrátit. 15 km zpět. Začíná se nám ten časový posun na kranicích komplikovat. Vracíme se a v Oradei se nám ztrácí Libor. Zkrátka v koloně velorexů, kteří na kruháči odbočí jede jeden rovně. Nepochopitelné? Komunikujeme, nakonec Michal jede pro něj a navádí ho na hranice. Hranice Schengenu, musíme otevřít zavazadelníky, velorexy jsou kontrolovány i my, už je tma, když jsme se dostali do Maďarska a míříme do Komádi, kde má být kemp. Jsme zde 21:30, ale žádný kemp tu není. Michal vyráží do hospody zjistit situaci. V následujících asi 30 minutách zjišťujeme hluboukou pravdu pořekadla "s tebou je domluva jak s Maďarem". Výsledek nula, já mám krizi, jsem KO, grogy a asi umřu, zavírám se do velorexu a nekomunikuji, chci spát .... Nakonec hospodský dává Michalovi telefon na ucho, ten s někým hovoří a za chvíli u nás zastaví mercedes, vykoukne holčina ptá se nám řečí srozumitelnou: Dou you find the accomodation? Yes, hura we are rescued :) Spíme nakonec nejlépe z celé expedice, v novém penzionu, v pohodlíčku, sprcha, ráno káva, no úžasný :))) díky Mufe!