Dumka 2015

V pořadí desátá Dumka (kdo by nevěděl, co je to dumka, nechť si to vygůglí ...) byla jako jubilejní prostě neopakovatelná. Již týden předem jsem dostával telefonáty " ty vago, to bude nářez, budou KISSáci, Mirda už postavil na zahradě pódium". Desátou Dumku tedy pořádal její duchovní otec Mirda Lazárek, který spískal první Dumku v roce 2006 v Batelově.

Mirda byl letos na Dumce, při příležitosti svých 50-tin, pasován na emeritního prezidenta třebíčského velorex týmu (jo, Vy teď zase nevíte co je to emeritní? No přece: "na furt"). Dostal k tomu apartní triko s vyobrazením batelovské desky k dumce K.H. Borovského. Jen nevím, zda letošní dumka nebyla nebyla dumkou poslední, protože jsme se to snažili vždycky další rok posunout trošku výš, a teď už to asi nepůjde... Jak konstatoval Jirka, od letoška už bude každá Dumka bývat v Podheralticích u Mirka.

Takže pěkně od rána - sraz byl v podemlejně v 9h.Sjeli jsme se všichni na čas (až na Sahiba). Dorazilo 8 velorexů a 2 plechovice (to je podle Jirky výraz pro ty, jimž hadrolet nedojel nebo dojeli autem). Osudovi hadrolet odmítá otočit motorem, tak dojel coby Rosťův spolujezdec a Františkovi hadrolet nejede už od Boskovic a vyrazil Wartbugem, jemuž za Třebíčí začaly hořet brzdy a tudíž musel přesedlat do zcela civilního scénika.

 Letos jsme si říkali, že bude poprvé Sáhib dochvilný, když to má 50m, ale dojel klasicky o hodinku později. Za odměnu jsme mu vysadili hadráka na podium a vyhlásili odjezd "Tak mi ho snad sundáte, ne?" - "NE!" ... no, stejně jsme mu ho nakonec sundali ...

Mirda nám představil svoji novou přítelkyni, blonďatou Martinu. (k tomu musím konstatovat , že v Boskovicích prezentoval, že do dumky si najde ženskou, ale musí to být blondýna, mít pejska a kladný vztah k práci na zahradě). Když nám ji představoval, ozval se z pléna dotaz: "Prosím Vás, můžu se zeptat, máte pejska?" -  "Mám" :o) Výbuch smíchu a další dotaz radši už nepadl :o))) Mirda nás seznámil nejen s Martinou, ale i s programem Dumky, doporučuji shlédnout: VIDEO ZDE

Vyjížďka:

Vzhledem k uzávěrkám jsem vyrazili oklikou do Rokytnice, kde nám Mirek udělal exkurzi v dílně, kde pracuje na výrobě lodí, brázdících celou Evropu. Dostali jsme poutavý výklad a prohlédli si tři rozestavěné lodě v různých stadiech výstavby. Lodičky opravdu luxusní. Vidět loď dokončenou musí být opravdu zážitek.

V kanceláři nám pak ukázal model lodě Kamila, kterou stavěli do Prahy.

Po exkurzi a zodpovězení našich dotazů (na čemž je nejzajímavější to, že vůbec nevíme, kdy Mirek mluví pravdu a kdy kecá) jsme přejeli do Římova, na prohlídku výroby ponožek pana Josefa Čurdy. Chodník před domem byl snad stavěný na míru pro kolonu velorexů.

Zde jsme absolvovali výklad 3x. Poprvé od Mirka, kdy jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí, třeba proč zde mají šikmý stůl. Ani nám nevadilo, že nic z toho nebyla pravda, ale bylo to zajímavé. Pak nám naše dotazy odpověděla paní domu a nakonec sotisfikovaně povykládal a stroje spustil pan Čurda. Závidím ženám, které zde pracují jejich um a šikovnost, ale tu práci jim teda nezávidím. Řetízkování nebo formování ponožek, to musí být tedy záhul. Ale vidět mašinu z roku 1937 plést ponožku, je opravdu zážitek. A cedulka "MAŽ A ČISTI STROJ DENNĚ" by slušela i velorexu.

No a co na Dumce nemůže chybět? Přece návštěva rozhledny a hecování Jury a Zdenka o tom, kdo tam vyleze a kdo ne. Naštěstí máme Evropskou unii a její systém dotací, který nám zaručuje, že každý rok v okolí nějaká rozhledna vyroste. Letos nás Zdenda vedl na Mařenku. Teda vedl, bylo to asi takhle: "Chlapi, nebojte se, na Mařence já jsem byl několikrát a jednou dokonce i pěšky!"  a za chvíli slyšíme jak telefonuje: "Zdááár, prosimě, nevíš jak bych se dostal na Mařenku? Co? Z Římova ... aha, jojo, aha, doprava, jo jo, aha, tak snad to trefíme, jo, díkačau". No co vám budu vypisovat - trefil to a hned se vyhlásil hlídačem Velorexů, aby je v lese neroztrhali vlci a hlavně aby nemusel šplhat nahoru. Mařenku jsme zdolali a nahoře zdokumentovali i Jirku, aby mu Sáhib výstup věřil.